BOŽÍ HOD VÁNOČNÍ

Introit

 Psalm 112:4 Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý. ⁵

První čtení

Sd 13,1-24

Druhé čtení

 Mt 1,18-25

Kázání

 Co spojuje oba dva příběhy?

Milosrdenství uprostřed osamění a tísně. .

V prvním příběhu se vypráví o ženě, která nemohla rodit.

Nejenom ve starém Izraeli si lidi neplodnost vykládali jako Boží trest. Bůh tě trestá, protože jsi provedl něco špatného, nebo tví rodiče a tak tě stihl neplodností. Sousedé se určitě od rodiny Manoacha a jeho ženy odtahovali. Ukazovali si možná na ně. Neplodnost bylo něco jako malomocenství. Hřích. Nemáš děti, nemáš potomstvo – Bůh tě opustil. Ta rodina žila určitě ve velké nouzi a vydána na pospas různým klepům. Třeba je ta žena čarodějka a může proklít cizí děti, podívejte, jak kouká po dětech. Možná ta rodina žila úplně osamoceně a jejich život byl peklem na zemi.

A co Marie a Josef?

Představte si snoubence, kteří se připravují na svatbu, možná za nedlouho se má konat. A tu se ženich dozví, že nevěsta už někoho měla.

Ani v dnešní době to rodina jen tak nepřejde.

Koho si ten člověk chtěl vzít? Vylíhla se z ní pěkná coura! Oba zasnoubeni a teď se ukáže, že je těhotná. Kdoví, kolik chlapů už měla.

Normální chlap by takovou ženskou okamžitě vyhnal, zrušil zásnuby a ještě to všude rozkřikl, aby jí náhodou nenaletěl nějaký jiný počestný a spravedlivý trouba.

Oba dva příběhy spojuje neřešitelná situace.

V obou dvou příbězích to vypadá, že tyto rodiny, tyto ženy jsou Bohem opuštěny. Jedna žena udělala v mládí kdoví co a Bůh ji potrestal neplodností.

A druhá se tahala s kýmsi, a zkazila málem svému snoubenci celý život.

Tak to mohli vidět sousedé těchto rodin.

Co nám tím chce Bible vlastně naznačit?

Obě dvě rodiny byly pohoršením pro své okolí. Můžeme si dost dobře představit, že i po tom, co se narodilo dítě, klepy neustaly. Tyto rodiny byly určitě částí společnosti vydělené.

Není náhodou, že Marie byla později vnímána také jako ochranitelka nemanželských dětí nebo vůbec žen, které se dostaly do těžkostí a z různých důvodu je společnost zavrhovala.

Bůh se zastává těch, kteří trpí, neví proč, nebo jsou nepochopeni.

To je vzkaz Bible, to je znamení spásy. Zvěst, že (na rozdíl od člověka), Bůh je plný pochopení a milosrdenství. Neodsuzuje předčasně jako člověk. Proto může člověk u Pána Boha nalézt skutečný domov. Jistota Božího slitování a milosrdenství není prázdný pojem, ale kotvou, zárukou, že člověk může nalézt u Boha spočinutí a pochopení.

J toto znamení nese na sobě, dostává jméno Emanuel, Bůh s námi.

Není to marná zvěst, nebo nadbytečná. O vánocích si můžeme připomenout utrpení všech dětí, které nemohly a nemohou žít důstojný život.

Proti rodinám zevnitř i zvnějšku rozervaných, stojí rodina Manoachova a Josefova plná lásky a pochopení. Milosrdenství přicházelo totiž ke slovu i uvnitř vztahů v těchto dvou rodinách. Rodiče se vzájemně drželi proti nepřátelství zvenčí. Obě rodiny se vyznačovali velikou důvěrou. Josef důvěřoval Marii tak, jak by to jistě nikdo z lidí nepochopil. Této důvěře se učil od Pána Boha.

Bůh chce ochraňovat právo na život ve společné důvěře každé rodiny. V lidské společnosti to bohužel není běžné. Lidé nemají často ani základní potřeby pro rozvinutí této důvěry. Třeba mír.

Ve válkách se běžně vraždí malé děti i těhotné ženy. Nakonec v samotném evangeliu je o těchto hrůzách řeč – o kousek dál po narození Ježíše. Vraždění neviňátek. Mnoho tyranů takto jednalo a mnoho jich takto bude jednat.

Člověk umí být strašlivě krutý. Člověk Herodes nechal pozabíjet všechny chlapce v Betlémě a celém okolí ve stáří do dvou let. Bůh Hospodin místo toho pomáhá Marii a Josefovi, aby zachránil jejich dítě před krutým Herodem.

V příběhu o narození spasitele stojí na jedné straně člověk, který se bojí o svou moc a tak ji využívá k vraždění. Na druhé straně Hospodin posílá svého anděla, aby Marie, Josef a J mohli žít.

J se narodil do světa kruté nespravedlnosti, tyranie a bezpráví. Dnešní svět není o mnoho lepší. Co vypadá jako spása se může za pár chvil ukázat jako naprostý klam.

Ivan Klíma ve své knize šílené století napsalo svém osvobození z koncentráku rudou armádou: Pro nás síly dobra ztělesňovala Rudá armáda. Jenže v životě se střetávají nejen síly dobra a zla, ale často jen dvě různá vtělení zla, která spolu soupeří o vládu nad světem. (Moje šílené století,str. 45) Zahlédnout skutečnou naději je pro mnoho lidí téměř nemožné.

Dnešní člověk si řekne: proč věřit v Boha, který nepomůže těm ostatním? Pomohl J-ovi, ale stovkám miminek z Betléma a okolí nepomohl, nepomohl milónům židovských maminek a jejich děťátek, když šly do plynu.

Když J sám uzdravoval – je více, než pravděpodobné, že ve stejné chvíli v jiných místech umíralo na touž nemoc tisíce, miliony lidí, kterým nepomohl.

Nač je potom víra v takového Boha?

Kde je chyba? Vypadá to, že jsme zmítaní na jedné straně zlobou člověka a na druhé straně lhostejností Boží k lidskému utrpení... Pak nemá smysl snažit se o odpovědný život, ale u užívání si za každou cenu. A mnoho lidí tak opravdu žije.

Existuje pro to jeden odborný termín: ubavit se k smrti. Člověk se chce ubavit k smrti. Protože věřit v Boha nemá smysl, když nepomáhá.

Do tohoto stavu věcí zní příběh o narození Krista. Je obestřen tajemstvím a zvláštní křehkostí. Zvlášť v době válek a diktatur zní jako čirá pohádka. Podobná pohádka, jako když prorok Iz vyprávěl o tom, že si jednou bude lev hrát s beránkem.

I(zajáš 65:25  Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře," praví Hospodin.)

Podobně jako na svaté hoře, kde mohli učedníci spatřit Krista oděného v bílé roucho, když J rozmouval s Mj a Elijášem. Tam i tady se ukázala věčnost.

Není to vlastně znamení věčnosti - křehkost rodiny uprostřed světa hrůz?

Bůh nechává svého syna trpět. Ani J se nevyhne nějakým zázračným způsobem utrpení.

Sám J nestihl za svého života všechny lidi uzdravit, vyléčit..

Když se vrátíme k tomu prvnímu čtení, ani Samson neměl na růžích ustláno, nakonec svůj život zmařil, aby mnohé zachránil. J dobrovolně přijal svůj kříž, jako beránek bez viny.

Pisatelé Bible chtějí říci, že mocné činy uzdravení J nekonal, proto, aby uzdravil všechny lidi, ale aby lidi nasměroval ke svému Otci, který podle J-e slyší naše prosby, který chce spolu s námi nést naše trápení, břemena, zkoušky. Který se nás nevzdal.

Lékaři uzdrav sám sebe, volá pokušitel na Ježíše. Jiným jsi pomohl, sobě pomoci neumíš. Evangelium nám chce naznačit tímto výrokem ďábla, že smyslem příchodu JK na svět není zvěst, že všichni, kdo uvěří budou zdraví a svalnatí jako německý - árijský nebo sovětský nový člověk.

Smyslem J-ova příchodu je svědectví, že i v tomto padlém světě, kde se lidé vyvražďují z nudy, lze nalézt Pána Boha. A že ten smysl nám zjevuje Bůh. Byť křehký a drahocenný. Jako vzácná perla v poli září rodina Marie, Josefa, malého Ježíše.

Věřím, že kdo toto boží světlo uprostřed temnoty našeho světa zahlédl, ten nastoupil cestu ke spáse. Stačí ji zvednout a nechat se vést její uhrančivou krásou.

Děkujeme ti pane, že nám dáváš naději i tam , kde se zdá,

že už žádná není.

uprostřed hladomorů a vyvražďování a nesmyslu tohoto světa

záříš jako hvězda, která má moc uzdravit, napravit, zachránit.

I když tomu všemu nerozumíme...

Prosíme, ať nám tvé světlo záři uprostřed našich temnot.

Amen.

Poslání

 Ephesians 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, ²⁶ aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; ²⁷ tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny,